Autor má dar vnímat všednodenní lidské hemžení nevšedním pohledem. Ve světle drobných příhod ze života mu ožívají některé pravdy víry, které sice všichni známe a častokrát slýcháme, ale v jeho podání mají sílu nás nově oslovit. Rád přemítá o Boží pozornosti vůči těm nejnepatrnějším, o jedinečnosti každého člověka a jeho poslání, o smyslu věrnosti v malém. Ignác Mucha je přitom dalek toho, aby čtenáře poučoval a moralizoval, natož aby dával na odiv svůj život s Bohem. Snad právě proto se v jeho hledání, zápasech i přemítání nad smyslem lidského plahočení najde každý.