Není to fráze ani klišé, změní tě. Čtyři tisíce kilometrů objevů, pět tisíc kilometrů zázraků, šest tisíc kilometrů překážek. Desítky zalepených duší, hektolitry pozvání na čaj, jeden Pátek, miliony hvězd, tisíc absurdit, na sto kouzelných dědečků a dva dobro-druzi. Na kole skrz divoce krásný Balkán z Prahy do Istanbulu, z Istanbulu přes Gruzii a Arménii do Íránu a do třetice z Kazachstánu napříč Čínou do Pekingu. Pojeď s námi mezi řádky. Divit se, radovat, vztekat, děkovat a žasnout.

OBSAH

Arkadaşım                                                                   5

Shnorhakalutyun                                                      9

Čtyři tisíce kilometrů objevů                        11

            Česko                                                            13

            Rakousko                                                     22

            Slovinsko                                                     27

            Chorvatsko                                                34

            Montenegro                                              46

            Albánie                                                       49

            Řecko                                                          53

            Bulharsko                                                  64

           Turecko                                                      68

---

Pět tisíc kilometrů zázraků                           77

            Turecko                                                      79

            Gruzie                                                       107

            Arménie                                                   113

            Írán                                                            123

Šest tisíc kilometrů překážek                   160

            Kazachstán                                              164

            Čína                                                            171

Slovníček                                                               228

O autorce a jejích bicyklech                             231

Anička napsala nádhernou knížku! Neumím to říct jinak a bez emocí. Není to běžný cestopis s radami, jak jet a kam, tady je především vystižen důvod, proč jet. Jména tureckých nebo gruzínských měst zapomenu. Co nezapomenu, je vzkaz, že je normální se s neznámými lidmi rozdělit, o úsměv nebo o jídlo, že je normální se aspoň pozdravit, že je normální někoho pozvat na čaj. A že je normální se dívat, jak zapadá slunce nad vinicemi. A že není normální jen brát, ale až se po návratu doma role obrátí, že je normální zase zpátky ty novodobé nomády či hraničáře pozvat na čaj a rozdělit se o to, co dům dá. S kýmkoli, kdo potřebuje. Mám to štěstí, že Aničku kousek života znám, nevím, zda je lepší lékařka, nebo básnířka. Především je to mystička s širokým srdcem. Napsala cosi jako báseň v próze, je v tom nadšení z každého nového výhledu na hory, takové nadšení ze života, z tance, že se čtenář už uprostřed knížky rozhodne vyjet, s kolem nebo bez něj, a konečně vyrazit na svou vlastní Cestu.

Štěstí knížce není třeba přát, to se dostaví samospádem. Ale je to jedno. Ta knížka je překrásná sama o sobě.

Marek Orko Vácha